Rok 2019, rok velkých změn!

Hned v lednu jsme se museli potýkat se zdravotními lapáliemi kdy Storma nejdříve skolila kolika, kterou jsme naštěstí rozchodili bez zásahu veterináře a hned na to abces v kopytě kdy Storm skončil na několik dní na Equipalazonu a ve finále i zapařovacím obvazu protože otok, který vznikl abcesem nechtěl zmizet. Od začátku bylo jasné, že to nebude lehký rok.

Po těchto prvotních lapáliích jsme se začali pomaličku připravovat na závody v půlce dubna. Závody jsme skutečně absolvovali kdy musím Stormovi smetknout kloboukem až k zemi protože se choval jako úžasný parťák který mě ve všem podržel. Bohužel mojí blbostí jsme závody nedokončili když se mi v obratu otočilo sedlo a já se poroučela k zemi a tím pádem jsme byli diskvalifikováni.

Léto jsme si užívali lehkou prací, řáděním ve výběhu a občas blbostma ve volnosti. Bylo to krásné léto, někdy náročné ale krásné. Někdy jsme chodili ve večerních hodinách pracovat kdy přes celý den bylo horko aby se alespoň trochu udržoval Storm v kondici.

V půlce září jsme se se Stormem z teď již bývalé stáje stěhovali do nového domova. Měla jsem obavy co to se Stormem udělá, když změní domovskou stáj po tak dlouhé době ale on to vůbec neřešil. Okamžitě se sžil s nýnějším režimem s ostatními koňmi také naprosto v pohodě. Naučil se i chodit kolem velkých aut, autobusy už také zvládá, není stoprocentní, ale vždy se to nějak zvládne. Hrozně se v novém ustájení uklidnil, hodil do pohody a i začal pěkně přibírat. Změnili jsme také pana kováře se kterým přišla i dost znatelná změna ve stylu kování Stormově pohybu a i jeho celkové spokojenosti. Postupně jsme zase začali přemýšlet nad plány do budoucna s tím, že příští rok bych s ním ráda vyjela na pár závodů, začali jsme i pravidelně trénovat ale hned po druhém tréninku přišla další, tentokrát pořádná ťafka, která rázem změnila spousty věcí.

V půlce listopadu jsme vezli Storma na kliniku s kolikou a odváželi jsme ho domů za tři dny s diagnostikovanými vředy III. a IV. stupně tudíž těch nejhorších možných stupňů. Ze zdravého koně se rázem stal pacienty s delší dobou léčení o které jsme nevěděli jak dlouhá to doba bude. Museli jsme všechno kompletně změnit, hlavně krmení. S tím souviselo i to, že Storm šel okamžitě dolů a delší doba volna způsobila, že opadl dost i ve svalech. Najednou sem podbřišník nedotahovala na 3-3 ale 4-3. Vše na něm bylo znát ale postupně také bylo znát, že léčba zabírá a jemu je lépe a lépe i za pár týdnů začal hezky přibírat zpět a začalo mu růst pěkné bříško. Po měsíci nás čekala kontrola, která ukázala že většina vředů je pryč jen ty nejhorší tam stále jsou a navíc nám byl ukázán polyp v žaludku, který může v budoucnu také dělat neplechu a to pořádnou. Nyní už je z něho opravdu veselý koník pod sedlem, dělá raubířárny jaké už dlouho ne a dává nám najevo že je mu hej. Na lonži je z něho úžasný pracant, který se sice nepředře ale funguje doslova na myšlenku a ví jak mě má vždy potěšit. A na ošetřování je z něho najednou nejzlatější koníček a miláček. Jsem šťastná, že léčba skutečně pomáhá a zabírá.

Musím říct, že pro mě byl tento rok ve všech ohledech náročný. Nejen fyzicky ale hlavně psychicky protože každá změna je náročná a plná obav jak to všude bude Storm snášet a jak to bude dál ale není horšího pocitu, když vidíte že vašemu miláčkovi je špatně, leží v boxe, nehýbe se, vy nevíte co mu přesně je a jak mu pomoci. Ten pocit bez naděje, kdy u něho můžete jen sedět a hladit ho po hlavě a doufat, že doktor dorazí brzo a pomůže mu je nepopsatelný a nepřeji vám, abyste to někdo musel zažít. Větší pocit beznaděje sem opravdu nikdy nezažila. Tento rok mi i ukázal, že stále sem ve svém životě měla lidi, kteří si v něm nezasluhovali být a také už v něm žádným dílkem nejsou. Vymazala sem je ze svého života a nikdy si je zpět už nepustím, protože házet špínu na ostatní může jen někdo kdo je se svým životem k*revsky nespokojený a potřebuje aby i ostatní byli ve stejných s*ačkách jako on. Zároveň mi tito lidé ukázali koho ve svém životě chci a nechci. Chci si žít klidný život, zažívat různé příběhy se Stormem protože on mi za to vše stojí a kdo chce může ty příběhy prožívat s námi, kdo nechce nemusí nikdy nikoho nenutím ale nemám za potřebí na někoho házet chujoviny a přála bych si aby to tak bylo i obráceně. Ale doufám, že všem se dostalo za dostiučinění během letošního roku. Zároveň konec roku mi ukázal na koho se můžu obrátit, o koho se můžu opřít a kdo mi bude velkou oporou když to bude nejvíce potřebovat a budu na dně. Takových lidí si vážím a oni to vědí. Vím pro koho jsme důležitou součástí života, nebo alespoň kdo nás ve svém životě chce a zajímá se o nás a naopak komu jsme absolutně ukradení. Všechno zlé je pro něco dobré, jen člověk musí i to dobré hledat, protože někdy to není úplně zřejmé.

Opravdu to byl těžký rok, náročný rok ale je za námi, přežili jsme ho a doufejme, že ten příští rok bude lepší a klidnější byť nás ještě čeká značná část roku doléčování a rozhodování co dál s naší „hobby kariérou“. Musím si zvážit zda Stormovi sebrat tu radost z toho skákání a lumpačení a také riskovat další zdravotní problémy a nebo jestli se vše dá nějak skloubit dohromady a užívat si hopsání a závodění s tím, že i problémům se dá předejít. Ale to je vše hudba budoucnosti.